Praha/Kychot
Praha 2 editovat
V této části popisuji můj osobní vztah k Praze 2 – z hlediska pamětníka.
Dětství editovat
Narodil jsem se v Praze 2. Přesněji řečeno, v porodnici v Londýnské ulici č.39[1] což tehdy v roce 1953 byla Praha XII.
Bydleli jsme v ulici Na Zderaze, v suterénu (spíše ve sklepě) domu (pravděpodobně) číslo 3 – pod kostelem sv. Cyrila a Metoděje.
Když si otec postěžoval kolegyním ve svém zaměstnání (ČKD Dukla) na naše tristní podmínky k bydlení, poradily mu ženské, že se má obrátit se svým problémem přímo na presidentskou kancelář (Tehdy v roce 1953 zemřel Gottwald a po něm nastoupil na Hrad Antonín Zápotocký.) A kupodivu – zabralo to a stěhovali jsme se do III. patra činžáku v Malé Štěpánské 2032/6.
Je to celkem malý (třípatrový a úzký) činžák. V každém patře má 4 byty – tři 1+1 a jednu garsonku. Zlé jazyky tvrdily, že ten dům byl postavený coby kurví domeček, proto ty malé bytečky. Stylu secesního, nad dvojkřídlými dvěřmi od bytů sádroví andělíčci, okna na chodbách a schodišti zdobena krásnými lepty polozahalených (či poloobnažených) nymfiček s rozevlátými loknami a vinnými hrozny v rukou.
Všechny byty měly vlastní WC, což byl už pokrok. Většina bytů už svítila elektricky – ovšem kromě toho našeho. Jeho bývalý nájemce totiž pracoval u Plynáren, měl proto levný plyn a tím pádem k lustrům namísto drátů vedly plynové trubky a svítilo se plynovými punčoškami. Topilo se v kachlových kamnech, která – bohužel – otec rozmlátil a namísto nich se postavily klasické Petry. (Uhlí roznášeli uhlíři po půlmetrácích putnách do sklepních kójí. Putny byly hodně zmáčknuté – jednak proto, aby se uhlíři tolik nenadřeli a druhak proto, aby učeřený náklad mohli posléze střelit pod rukou.)
Koupelny ani sprchové kouty v té době – ani v našem době, v nejbližším okolí, pokud vím – neexistovaly. Jednou za týden máma ohřála lavor vody na plynovém sporáku a koupali jsme se.
Jako malí kluci (holky nás v té době ještě moc nezajímaly) jsme naše předškolní i školní léta trávili většinou na ulici anebo v parku (na Karláku). Naše Malá Štěpánská, tichá, slepá ulice, ožívala hlavně v nedělích, které fotrové majetnějších rodin trávili pod svými vozy – Tatrovkami, Aerovkami, Populáry a dalšími vehikly. Tu a tam někdo už svého mazlíčka opustil a nechal stát na ulici – tak to bylo dobré sousto pro nás kluky.
Park hlídal hlídač. Hlídal hlavně, abychom neběhali po trávníku a ve křoví. To se nesmělo. Hlídač měl dlouhý hubertus, kšiltovku a hůl. To bylo naší první starostí a zároveň adrenalinovou zábavou – aby nás nechytil hlídač. Hráli jsme zpravidla na čety a na lupy, což bylo asi tak nejzajímavější. Kromě toho hlavně na jaře kuličky, větší kluci čáru. Jako prťata jsme na schodech hráli Honzo vstávej, kolik je hodin (dva čapí) anebo Krvavé koleno apod. (Tak to byly hry, které jsme mohli hrát i s holkama.)
V neděli byl nedělní oběd a to mě máma posílala za roh do hospody Na Šumavě se džbánem pro pivo. Odjakživa tam točili Budvar dvanáctku. Byl jsem prtě, že jsem sotva dosáhnul na výčepní pult, ale to se tenkrát moc neřešilo. Hostinský natočil několik půllitrů a poslední půllitr, který se pro pěnu nevešel, postavil vedle džbánu, jsem musel pomalu dolévat. Zpravidla se už za mnou vytvořila fronta dalších chlapů se džbány, takže mě netrpělivý hostinský pobízel – mladej, hoď to už do sebe a nezdržuj provoz! Po cestě jsem měl samozřejmě strach, abych něco nevybryndal, a navíc ten džbán byl hrozně těžký, že jsem ho málem neunes' – a tak nezbylo, než po cestě upíjet. Doma jsem se už těšil na kachničku nebo na svíčkovou. A abych nepřišel zkrátka, tak mi máma dala ještě dvoudecovou skleničku, abych se mohl aspoň trochu napít s nimi.
Do mateřské školy jsem chodil rovněž na Praze 2 – školní budova Ječná 27. No a do obecné (třídy 1 – 5) – samozřejmě také tam. V první třídě jsme v prvním pololetí psali obyčejnou tužkou a ve druhém pololetí už nám rozdali modrá plnící pera Žák (Propisky v té době ještě samozřejmě v Československu běžně neexistovaly). Měli jsme učitelku Vodárkovou, tu si pamatuju. Když jsem byl nemocný, chodila mě domů navštěvovat. To dnes – myslím – už učitelky běžně nevykonávají.
Vlastně tahle škola v Ječné patřila pod ZDŠ (základní devítiletá škola) Štěpánská 8, kde se učil II. stupeň, tj. od 6. třídy. I když tato 6. třída byla taky jedinou třídou, kterou jsem ve Štěpánské vychodil (důvody objasním za chvíli), životních zážitků mi dala přehršel. Kouřit jsme chodili za kostel sv. Štěpána na Rybníčku, kuřivo jsme kupovali v trafice na rohu Štěpánské a Ječné. (A hašlerky naproti v sámošce, aby to rodiče nepoznali.)
I stalo se, že v blízké ZDŠ Resslova 10 působila skupina pěkných sígrů, které pozavírali do dětských domovů, a tím pádem vzniknul v té škole podstav. Tudíž všechny nás, kteří jsme bydleli v Malé Štěpánské, od 7. třídy přeřadili ze Štěpánské do Resslovky (ale ale ještě pořád Praha 2). Tak tam jsme vychodili devítku. Škola byla stavěná do tvaru hranatého písmene U, takže uprostřed byl dvůr a na něm se dal hrát volejbal a jiné hry. Dílny jsme měli nejdřív v budově školy, později v Dittrichově ulici. A na pozemky jsme chodili na zahradu Na Slovany.
Do Resslovky jsem chodil skrz průchod, vedle kterého byla trafika. Tam jsem si vždycky koupil doutníček (tenkrát se nějaké zákazy neřešily). Půl doutníčku jsem vybahnil cestou přes park – v zimě hřál příjemně do dlaní. A druhou půlku jsem dohulil zpravidla o Velké přestávce – bral jsem si dobrovolně hlavní službu, což spočívalo v tom, že jsem všechny ostatní spolužáky vyhodil na chodbu, kde museli čtvrt hodiny povinně korzovat kolem dokola, a já mezitím větral třídu – otevřel jsem všechna okna dokořán, sedl si na parapet jednoho z nich, sledoval cvrkot na hlavní ulici a bahnil.
Studium editovat
Už jsem se tak zabydlel na Praze 2, že jsem byl líný chodit do školy někam daleko. Pomohli tomu i rodiče, kteří mi zatrhli gympl, abych se raději učil něčemu praktičtějšímu, a tak logicky padla volba na SPŠE Ječná 30. A co se týče vysoké školy, to už jsme musel chodil o kousek dál – až na Karlov.
Zaměstnání editovat
Po půlroce nezaměstnanosti jsem pracovně zakotvil v Motole, což je už Praha 5, a jsem tam doteď. Přes 60 let na Praze 2 a k tomu zároveň už přes 40 let na Praze 5.