Příběh obrazu/Malíři/Vinci, Leonardo da
Příběh obrazu Leonardo
Jedním ze základních prvků obrazů je kompozice. Kompozičních řešení je celá řada.
Rozborem kompozice obrazu lze vysledovat mnohá sdělení, která dílo obsahuje.
Mona Lisa (Leonardo da Vinci 1503 - 1506)
Jednotlivé směry příběhu
- Levé oko (mysl) - Most
- Most (symbol cesty, která překonává překážku) - Pravá strana těla
- Levé oko - Most
- Levé oko – okraj obrazu
- Okraj obrazu – Cesta se zákruty (symbol cesty, která vede oklikami)
- Cesta se zákruty
- Cesta se zákruty – Ukazovák levé ruky
- Cesta se zákruty (konec) - Pravé ňadro – Okraj kompozice
- Okraj kompozice – Prostředník levé ruky
Tyto souvislosti je možné interpretovat do příběhu.
Mona Lisa se rozhoduje mezi dvěma cestami.
Přímou cestu, která směřuje od oka za most. Ten může být symbolem překonání překážky.
Linie mostu směřuje k lemu výstřihu, symbolu tělesnosti a na ukazovák pravé ruky, tedy ukazuje na pravou cestu.
Druhá linie směřuje od oka ke křivolaké cestě.
Od ní se rozdvojuje směrem mimo obraz a zpět přes levou paži k prostředníku levé ruky a k ukazováčku levé ruky.
Některé symboly jsou zřejmé, jiné značně nejasné.
Klidný výraz tváře a pozorný pohled neodpovídají rozporům v mysli portrétované ženy. Ovšem záhadný úsměv ano.
Zvěstování (Leonardo da Vinci 1472 - 75)
Roviny příběhu
Andělská rovina:Archanděl Gabriel přináší sdělení P. Marii
Nebeská rovina:Posvěcení tohoto sdělení
Rovina P. Marie: P. Maria přijímá sdělění
Literatura
editovatCHASTEL, André. Leonardo da Vinci aneb Vědy o malířství. [s.l.]: Barrister & Principal, 2009 (1. vydání). ISBN 978-80-7364-050-7. (česky)
Šest studií známého francouzského historika umění Andrého Chastela sebraných v tomto svazku je členěno do dvou tematických oddílů. V prvních třech studiích se autor zabývá mnohovrstevnatou osobností renesančního umělce Leonarda da Vinci a jeho vědami o malířství, ale také nutnými mezemi jeho tehdejšího poznání. V části druhé přinášíme tři Chastelovy studie o problematice gesta v umění, jíž věnoval velkou pozornost na svých seminářích na Collège de France i v řadě jiných odborných textů. Pomocí příkladů od antiky až po 20. století zkoumá znaky této nonverbální komunikace a snaží se ukázat, co vše z nich můžeme v dnešní době vyčíst a kde se naopak skrývají rizika takovéto interpretace.
DA VINCI, Leonardo. Traktát o malířství. [s.l.]: [s.n.], od roku 1490.
Jestliže opovrhuješ malířstvím, které jako jediné může napodobit všechny viditelné výtvory přírody, dozajista opovrhuješ důvtipným vynálezem, který svými nesnadnými filozofickými úvahami zkoumá všechny vlastnosti forem, moře, přírodních útvarů, rostlin, zvířat, trávy nebo květin obklopených stínem a světlem. A tato věda je vpravdě legitimní dcerou přírody, neboť ji zplodila příroda; abychom však byli přesní, nazveme ji vnučkou přírody, protože příroda stvořila všechny viditelné věci a z těchto věcí se zrodilo malířství. Budeme jí tedy říkat vnučka této přírody spřízněná s Bohem.
GOODMAN, Nelson. Jazyky umění: nástin teorie symbolů. [s.l.]: Nakladatel: Academia, 2007 (1. vydání). ISBN 978-80-200-1519-8. Významný americký filozof dvacátého století (1906–1998) zpracovává v této knize svou vlastní koncepci estetiky, která je od doby svého vzniku na konci šedesátých let 20. století dodnes považována za převratnou. Cílem knihy je podle autorových slov „nastínit obecnou teorii symbolů“. Goodman považuje umění za jeden ze systémů symbolů, pomocí něhož – podobně jako prostřednictvím vědy či běžného každodenního diskursu – nahlížíme, klasifikujeme a ztvárňujeme okolní svět.