Le avventure di Pinocchio/01

Le avventure di Pinocchio/01

Poslech

Začneme poslechem první kapitoly, např:

• http://www.gutenberg.org/files/19517/ogg/19517-01.ogg

Zvukový záznam si můžeme poslechnout několikrát za sebou. Postupně se budeme zaměřovat na různé věci. Můžeme psát komentáře. Zapisujeme italikou (kurzívou) foneticky, jak to slyšíme. (Pozn: italština si nezná změkčování hlásek po měkkém 'i' jako když v češtině di, ti, ni čteme jako ďi, ťi, ňi – proto nehrozí záměnas a tyto slabiky můžeme zapisovat s měkkým i - např. di jako di (protože dy by mohlo vypadat divně).

Pocity

Nejdříve se nesnažíme rozumět a pochopit, o co jde, nesnažíme se analyzovat, ale spíš se zaposloucháme do tónu jayka, který slyšíme, necháme ho na sebe volně působit, sledujeme, co to s námi a v nás dělá, jaké pocity to vyvolává.

Vadí mi trochu plechový hlas těch nahrávek – zdůrazněné jakoby vysoké formanty, možná blbé vzorkování? Zkouším různé formáty souborů, mp3 v různé kvalitě (64 a 128 kbps), ale je to furt stejné. Chvílemi mi přijde, že na druhé straně mluví nějaký robot a ne milá ženská. Pomalu si na to zvykám. --Kychot 23. 1. 2011, 04:02 (UTC)

Melodie jazyka

Sledujeme melodickou linku jazuka, jeho rytmus, změny rychlosti, jak vyjadřuje důrazy, napětí, spád – zkrátka vyprávění. Zjišťujeme, že na této rovině nám to přijde blízké, že tomu můžeme rozumět, aniž bychom tu řeč znali. To zaujetí vyprávěče, kdy to plyne volně, kdy se blíží nějaké překvapení, zkrátka odlišit třeba chvíle klidu a chvíle nějakého napětí.

Slovní přízvuk

V italštině je většinou přízvuk na předposlední slabice slova. Zároveň s přízvukem se může mírně prodloužit i délka slabiky. Sledujeme, jak to funguje a že občas postřehneme i nějaké výjimky.

Větný přízvuk

Jsou tam nějaká slova vyjádřená se zvláštním důrazem? V jaké části věty se obvykle vyskytují?

• zméti
• di libri vox
• umbre
• segatúre
• o dúnkve
• oj! – to vypadá jako české citoslovce oj!
• pelimónto
• la fontána
• pjandžéra
• kaminéto

Opakující se či zajímavá slova

Jsou v poslouchaném textu nějaká slova či slovní spojení, které se často opakují? Jsou tam slova, která nám připadají povědomá nebo o kterých si myslíme, že můžeme odhadnout jejich význam? Uveďte příklady!

• redžistracione líbri vox – asi nějaká registrace, nebo spíš licence apod.
• sono di dómino públiko – asi jako že to má public domain licenci
• redžistráto da Simona Baljári – to je asi ta Simona, která to čte – něco jako copyright
• laventúre – to l na začátku asi člen určitý, vyslovovaný dohromady. Avantýra – v podstatě příběh
• kapitolo prímo – první kapitola
• leňo – dřevo, známe slova jako ligna, lignin
• peco di leňo – kousek dřeva (taneční krok spezzato se vykládá jako "rozkouskovaný" krok) – hodně často se opakuje
• vočína – hlásek, asi zdrobnělina od latinského vox – často se opakuje
• mastrantónio – asi bude znamenat "pan Antonín" – vyslovováno dohromady jako jedno slovo
• gamba di tavolíno – noha stolu (viola di gamba bylo něco jako předchůdce čela – hudebního nástoje na nožičce)
• forto – že by silně (jako v hudbě)
• bambíno – dítě
• senza karitá – bezcitně, bez milosti (jako charita=milosrdenství)
• minúta – minuta
• minúti – minuty
• čínkve minúti – pět minut (cinque passi znamená taneční pětikrok)
• e núla – nic
• parúka – připomíná paruku, ale kdoví co to je?
• pertéra – asi "per terra", tedy "na zemi", vysloveno dohromady
• fíne del prímo kapítolo – konec první kapitoly

Vychytávání známých slov a slovních spojení

Opakujeme poslech a snažíme se vychytat slova, která si pamatujeme z minulého poslechu – která nás něčím zaujala – např. nám dávala nějaký smysl, byla vyslovena se zvláštním důrazem anebo byla něčím zajímavá. A zapisujeme další:

• kvésta – první slovo
• punto orga – asi internetová doména .org
• čeróna vólta
• bel džórno
• matúra – zralý
• šáta
• dela paróla
• di bambíno
• mástro čiljédža – nějaký chlápek asi či co

Smyslem tohoto cvičení je, že se snažíme identifikovat slova či slovní spojení, abychom je poznali, až je budeme zase někdy slyšet. Slova, která jsou schopna v nás vzbudit alespoň nějaké emoce – třeba radost z toho, že se s nimi zase setkáváme, i když jim třeba nerozumíme, a těšíme se na to, že jim někdy i porozumíme. Prostě, vybíráme si takové kandidáty na první porozumění. Máme představu, že taková slova můžou mít nějaký zásadní význam.

Patníky

Dosud jsme ta slova vychytávali a zapisovali dost choticky. Teď se pokusíme si je znovu vychytávat a řadit tak, jak jsou v poslouchaném textu po sobě. Budou to jakési naše opěrné body, jakoby patníky, když jdeme neznámou cestou. Na nich si pak vystavíme jakousi kostru této kapitoly. Pokud se ta slova budou opakovat, opakovaně je také zapíšeme. Zkusíme si vybudovat takovou strukturu, kterou budeme postupně zahušťovat, takže napoprvé píšeme seznam v prvním levelu, na další poslech v dalším atd. Píšeme jen foneticky slova a slovní spojení, nic jiného, žádná analýza významu apod.

• kvésta
  • euna redžistracióne líbri vox
    • tu tele redžistracióne di líbri vox
      • • sono di domiňo públiko

• ruterióri informacióni
  • per sa
    • volontário
      • vizitáte i síto líbri vox punto orga

• redžistráto da Simona Baljári, kaléri, Itália

• lavénture di pinókio
  • di kolódi
    • kapítolo prímo

• koméndo o ke
  • mástro čiljédža
    • faleňáme
      • peco di léňo
        • kom bambíno'

• čeróna vólta
  • umbre
    • dirano subito
      • lettori'

• no ragáci
  • čeróna vólta
    • un peco di léňo

• no
  • leňo di luso
    • di katásta
      • e kamineti
        • la čendere foko

• no so komendáse

• bel džórno
  • kvesto peco di léňo
    • faleňáme
      • la nome mástrAntónio

• tuti
  • mástro Čiljédža
    • punta del názo
      • sempre lustre
        • čiljédža matúra

• mástro Čiljédža
  • visto
    • peco di léňo
      • par la kontentéca
        • borbotó meza voče

• kvesto leňo
  • servirmene
    • gamba di tavolino

• subito
  • la šáta rotáta

• • kvando fuli
    • šarandáre'
      • prima šáta

• vočína
  • sotíle, sotíle
    • komandátosi
      • fórte

• figurátori
  • mástro Čiljédža

• džirólio
  • in torno la stánca

• la vočína
  • súno

• gvárdo
  • • ene súno
• gvardó dentro
  • • ene súno
• gvárdo
  • korbélo del tručo
    • ene súno
• strada
  • ene súno

• o dúnkve
  • o kapíto
    • si la parúka

• si vede
  • la vočína
    • figurata io

• kolpo
  • di léňo

• oj
  • tue fatomále
    • la vočína

• kosa vólta
  • mástro Čiljédža

• de la paura

• ko la língva
  • čondoloni
    • maskerone
      • da fontána

• • de la parola
    • tre mande

• kvésta vočína

• e púre
  • la viva
    • peco di leňo
      • bambíno

• e kolo kví
  • peco di leňo da kaminéto
    • kome tuti

• o dúnkve

• ekozí di čendo
  • peco di léňo

• e si póze
  • senza karitá
    • kontróle paréti de la stánza

• vočína
  • silamentáse

• aspetó
  • dve minúti
    • e núla
• činkve minúti
  • e núla
• tjéči minúti
  • e núla

• o kapíto
  • si rídere
    • rufándo
      • si la parúka

• si véde
  • la vočína
    • figurata io.

• entrata
  • si kanteleláre
    • per

• in tanto
  • pozáta
    • parteláša
      • tiráre
        • pulimento
          • il peco di léňo

• la vočína
  • seridendo

• zméti
  • su korpo

• kosa volte
  • mástro čiljédžo
    • fulmináto

• per tera

• trasfiguráto
  • punta del názo

• kvazisémpre
  • minúta turkína
    • granta

• fíne del prímo kapítolo

Srovnání s psaným textem

Nyní si konečně vezmeme na pomoc i psaný text. Znovu posloucháme zvukový záznam a přitom očima sledujeme tištěný text. V tuto chíli ani tak ještě nehledáme jednotlivá slovíčka, k tomu dojdeme až později. Ale stejně, jako na začátku, zkoušíme uchopit text v celku. Nesledujeme slova, sledujeme odstavce, přímou řeč, souvětí, věty. Před očima vidíme jakousi strukturu, rytmizovanou interpunkcí, tečkami, čárkami, středníky, vykřičníky, otazníky, uvozovkami atd. Jak to koresponduje s tím, co slyšíme? Jak postupuje rytmus řeči, jak se mění tón, rychlost, důraz atd?

Nejdřív to vše necháme jen volně působit na naše vjemy a city, teprve později v tom začneme hledat nějaký řád, nějaká pravidla.

Větný přízvuk

Otázku po větném přízvuku jsme položili už výše, během prostého poslechu. Nyní, když poslouchaný projev korelujeme s psaným, mohou nám zřetelněji vyvstat pravidla, která jsme předtím nepostřehli, např.:

• Větný přízvuk leží na slovech, která jsou na konci větných celků – tedy na slovech, po kterých zpravidla následuje nějaké interpunkční znaménko. Ale nemusí tomu tak být vždy – někdy nám tento větný přízvuk v mluveném projevu poskutuje jemnější členění, než nám poskytuje interpunkce.

• Jak se větný přízvuk projevuje?
  • slova, na kterých leží slovní přízvuk, mají jakoby mírně přehnaný slovní přízvuk (a naopak – slova, na kterých větný přízvuk neleží, mají slovní přízvuk dost nevýrazný)
  • tato slova jsou celá vyslovována s větším důrazem a pomaleji
  • po takových slovech následuje určitá pomlka

Zjišťujeme tedy, že právě tento větný přízvuk nám může odkrývat strukturu toku řeči. V podstatě podle tohoto větného přízvuku bychom mohli i volný text formovat do jakýchsi veršů.

Splývání slov

Pokud se větší celky snažíme analyzovat na menší a chceme se dostat až ke slovům, zjiťujeme, že někdy je posluchači neznalému jazyka obtížné rozlišit hranice jednotlivých slov – ty se v řeči často stírají, splývají. Nepřízvučná slova se tak často spojují s následujícími slovy. K rozklíčování takových situací – pokud ještě jednotlivým slovům nerozumíme a neznáme ani gramatiku – nám může pomoci právě citlivé vnímání slovního přízvuku. Ten je zpravidla na předposlední slabice a k rozpoznání hranice slov proto může být bezpečnějším vodítkem než mezery mezi slovy.

Jako příklad – v předchozím cvičení jsme si zaznamenali na začátku jedno slovo, které jsme si foneticky zapsali jako umbre. Byla to asi chybka, měli jsme spíš napsat unré – přitom přízvuk jakoby na poslední slabice. Když to porovnáme s psaným textem, vidíme, že se vlastně jedná o dvě slova, z nichž první je neurčitý člen – tedy un re – jeden král. Z toho si odvodíme:

• neurčitý člen se může vyslovovat dohromady s podstatným jménem
• pokud slyšíme přízvuk na poslední slabice, může to být také proto, že to je vlastně víc slov dohromady

Identifikace slyšeného a psaného

Nyní konečně můžeme přistoupit k tomu, že se podíváme na svůj seznam foneticky zapsaných slov a výrazů, jak jsme je slyšeli (viz výše) a dohledat k nim v textu příslušné ekvivalenty. Vzájemným porovnáním pak budeme moci:

• zjistit, kde jsme se třeba přeslechli anebo zaznamenali zvuk nepřesně
• odvodit si pravidla italské výslovnosti, anebo naopak – pravidla, jakým způsobem je možné zapsat jaký zvuk

Až to provedeme, otevřou se nám oči i uši dokořán – jeden smysl bude moci napomáhat druhému a v jejich spojení nejdeme větší sílu k osvojení si cizího jazyka. Jde o to, aby rozdíl mezi mluveným a psaným pro nás nebyl komplikací, ale naopak pomocí. Potom se budeme moci i číst si nahlas – tém se našemu mozku otevřou další vstupy pro vnímání učeného.

Věříme tomu, že takovýmto způsobem je možné, aby i samouk zvládnul výslovnost cizího jazyka s větším úspěchem, než kdyby postupoval opačně, jak je všeobecným zvykem – z psaného textu si odvozovat výslovnost pomocí naučených pravidel. V našem případě bude i kontrola spolehlivější: Pokud (v podstatě dle diktátu) něco zapíšeme špatně, můžeme při porovnání se správným pravopisem sami odhalit svou chybu. Pokud se ale naučíme špatné výslovnosti, sami sebe těžko budeme opravovat a špatná výslovnost se obtížněji vykoření než špatný pravopis.