Wikiverzita

Historie peněz a bankovnictví/Pravěk před vynalezením platidel

< Historie peněz a bankovnictví


Obchodoval pravěký člověk již v období před vynalezením platidel? Jak tento obchod vypadal?

„ … Barterové obchody jsou považovány za nejzákladnější formu kompenzačních obchodů. Před vynálezem peněz jako univerzálního prostředku směny bylo barterové obchodování jedinou možností, jak uskutečnit obchod. Je možné, že se jedná o první způsob obchodování. “
Wikipedie, Barterový obchod

K tomu abych lépe pochopil, zdali pravěký člověk obchodoval a jak to dělal, potřebuji nejdříve znát období pravěku a mnohé o pravěkém člověku.

Pravěk

editovat
  • Pravěk
  •  
    Vyobrazení pravěkého člověka v muzeu historie
  •  
    Fotografie z projektu Doba Kamená
  •  
    Fotografie kamenných nástrojů z Muzea
  •  
    Fotografie kamenných nástrojů
  •  
    Pravěké kamenné artefakty z oblasti Siera Leone (Západní Afrika)
  •  
    Pravěké kamenné artefakty z oblasti Siera Leone (Západní Afrika)
  •  
    Pravěký artefakt z doby bronzové
  •  
    Pravěký artefakt z doby bronzové

Co je pravěk? A co říká o schopnostech a dovednostech tehdejšího člověka?

„ … Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou známy žádné písemné prameny, jde tedy o období do vzniku písma. “
Wikipedie, Pravěk
„ … Dějiny představují „paměť lidstva“. Lze je chápat jako souhrn událostí, které se staly v určitém časovém sledu, a jako každý vývojový proces v přírodě a společnosti či přímo jako vývoj lidské společnosti. Vzletně a přitom výstižně popsal funkci dějin Marcus Tullius Cicero: „Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.“ – „Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ Dějiny lidstva se obvykle dělí na pět období: pravěk, starověk, středověk, novověk a období dějin nejnovějších, tzv. soudobých, sahajících až do současnosti. Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nepocházejí žádné písemné prameny, jde o období do vzniku písma. Datace vynálezu písma je v různých oblastech světa značně individuální.[1] Používání písma umožnilo vznik a rozvoj infrastruktury a rozšiřování vědomostí, a to ovlivnilo celé lidské dějiny. Jelikož písmo bylo vynalezeno na několika místech nezávisle na sobě, vedou se spory o to, která oblast byla kolébkou civilizace. “
Wikipedie, Dějiny lidstva

Z textu lze tedy vyvodit že Pravěk je jedno z období dějin lidstva. Pravěkem se označuje období do vzniku písma. Od vzniku písma se toto období nazývá Starověk, který přechází do dalších období jako je Středověk, Novověk atd.

Periodizace

editovat

Zdroj: Wikipedie, Pravěk

  • Doba kamenná (3 500 000 př. n. l. ‒ 2200 př. n. l. nebo později)
    • Starší doba kamenná, paleolit (3 500 000 př. n. l. ‒ 8000 př. n. l.)
    • Střední doba kamenná, mezolit (8000 př. n. l. ‒ místy 3000 př. n. l.)
    • Mladší doba kamenná, neolit (na Blízkém východě 9000 př. n. l., ve střední Evropě 5500 př. n. l. ‒ 4000 př. n. l. a déle)
    • Pozdní doba kamenná, eneolit, chalkolit či doba měděná (4000 př. n. l. ‒ na Blízkém východě 3500 př. n. l., ve střední Evropě 2200 př. n. l.)
  • Doba bronzová (2200 př. n. l. ‒ 750 př. n. l.)
    • Starší doba bronzová (2200 př. n. l. ‒ 1600 př. n. l.)
    • Střední doba bronzová (1600 př. n. l. ‒ 1250 př. n. l.)
    • Mladší doba bronzová (1250 př. n. l. ‒ 750 př. n. l.)
  • Doba železná (750 př. n. l. ‒ 0)
  • Doba římská ve Střední Evropě (0 ‒ 400 n. l.)
  • Doba stěhování národů (5. století n. l. ‒ 6. století n. l.)

Jiné způsoby periodizace pravěku

editovat
  1. Podle způsobu získávání potravy:
  2. Podle technologie k výrobě nástrojů:
    • období přizpůsobení si přírodních výtvorů: klacků, kostí a kamenů.
    • období štípané industrie. Nejvhodnější surovinou byl pazourek.
    • období hlazené a vrtané industrie. Bylo to nejmladší a technologicky nejvyspělejší období.
  3. Podle uspořádání společnosti:

Obchodování pravěkého člověka

editovat
  • Pravěký člověk vlastnil a vyráběl mnoho rozličných kamenných a kostěných předmětů denní potřeby a potřeby lovu. Technologie pravěkého člověka se vyvíjela postupně. Dle archeologických nálezů, se technologie pravěkého člověka vyvíjela nejdříve pomalu a na množství lokálních malých izolovaných územích. Množství a rozličnost nalezených artefaktů dokládá, že s růstem rychlosti šíření stejných, nebo podobných technologií, přímo úměrně rostla rychlost růstu technologie. Lze proto usuzovat na předávání si informací a pravděpodobném obchodu.
  • Pravěký člověk neměl platidla, zato však vyráběl mnoho produktů (například rozličné druhy pazourků, jehly z tenkých špičatých kostí atd., zpracovával zvířecí kůže, hledal si a zveleboval jeskyně nebo stavěl svá obydlí (spíše později), lovil a sbíral, atd.) a neustále vyvíjel a zlepšoval technologie výroby těchto produktů (například: hledal nové materiály na pazourky, vyvíjel nové způsoby opracovávání kamene, kůže, nebo stavby či zvelebování obydlí, učil se využívat darů moře atd.). Pravděpodobně nedával své výrobky vždy zadarmo, ani vždy zadarmo neučil své výrobní postupy. Dělit se a dávat zadarmo má určitý smysl mezi soukmenovci nebo členy rodu (vzájemná pomoc a podpora), ovšem mezi členy cizího rodu, tlupy, kmene lze předpokládat, že docházelo k výměnnému obchodu (něco za něco).
  • Některé suroviny, výrobky a technologie byli důležitější než jiné. O některé věci tedy byl větší zájem než o jiné. To bylo do jisté míry součástí problémů s výměnným obchodem. Je těžké vyměnit si z někým něco co nutně potřebujete za něco co ten druhý vůbec nepotřebuje. Toť základní problém barterového obchodu. Jedná se o extrém v chápání hodnoty produktů.
  • Nutně tedy docházelo k individuálnímu a kolektivnímu chápání hodnoty produktu, či technologie (poznámka: není jasné zda pravěký člověk poskytoval také nějaké služby [možná nocleh pro hosta nebo ochranu]). U kolektivního chápání hodnoty byli jistě nejdůležitější jídlo. Dále nejspíše kůže, kvůli zachování tepla nebo stavby příbytku. Dále nejspíše nástroje na vaření či na lov (bourání masa atd.) nebo suroviny na nástroje a jistě také technologie výroby nástrojů. Dle individuálního chápání hodnoty produktu, někteří měli některých věcí hodně a jiných málo, často dle polohy pobývání (přírodní zdroje: zvěř, suroviny na nástroje, lesy, řeky, pobřeží moří atd.), nebo dle dovedností (znaly nebo neznali určité technologie) atd.Nabídka a poptávka tak určovali hodnotu.
  • Jiný produkt, jiná hodnota. Chtěl-li pravěký člověk získat něco cennějšího za něco méně cenného, musel toho méněcenného dát více.
  • Extrémy chápání hodnoty produktu. Jeden z extrémů jsem již naznačil: nelze vyměnit něco za něco co ten druhý nechce (to existuje ve dvou variantách: nabídka převyšuje poptávku nebo poptávka převyšuje nabídku). Nejdůležitější a nejžádanější produkty se málokdy dostanou do situace že po ní nebude poptávka nebo nabídka. Pokud však vznikne extrémní nepoměr mezi nabídkou a poptávkou ovlivní to extrémně hodnotu produktu. Jeli něčeho nedostatek hodnota roste a jeli něčeho nadbytek hodnota klesá. Jeli nedostatek něčeho důležitého, hodnota roste rychle a hodně. Jedli nedostatek něčeho méně důležitého, rychlost a velikost hodnoty roste méně. Jeli nadbytek něčeho důležitého, hodnota klesá pomaleji a méně. Jeli nadbytek něčeho méně důležitého, rychlost a velikost hodnoty klesá více. Tento proces chápání hodnoty dle nabídky a poptávky se nezměnil ani v současnosti.
  • Po důležitých produktech tedy byla poptávka relativně stálá a ty byly často vyhledávány i jako prostředek směny. Potřebujete-li něco, musíte mít něco na výměnu co ten druhý přijme (tedy potřebuje), pokud to nemáte musíte si to nějak obstarat. Právě proto investujete hodně na získání těch produktů, které vám pomohou vyměnit je za další důležité věci. Tyto produkty shromažďujete a šetříte na dobu až je využijete k výměně. Tím využíváte produkt a sháníte ho (výměnou nebo výrobou) hlavně proto, aby sloužila jako prostředek směny. Jako prostředek směny se vám proto nehodí věci které se kazí, věci které si neudržují svou hodnotu, protože takové věci si nemůžete uschovat na delší dobu (na dobu až je použijete k výměně za něco v ten okamžik potřebného). K takovým účelům se mohou hodit například suroviny pro výrobu pazourků (kameny). Ovšem ne každý kámen je stejně velký a proto má každý kámen jinou hodnotu. Proto se snažíte kameny třídit dle jejich velikosti a podobnosti. Proto se snažíte tyto produkty standardizovat. Nepotřebujete však pouze jednu velikost, pokud má váš kámen větší hodnotu než jeden kus toho co potřebujete, mohou vzniknout v obchodování z vaší strany starty. Nebudete jistě chtít dát celý velký kámen který má větší hodnotu za něco s menší hodnotou, jak vám vůbec tento rozdíl vrátí. Proto si kameny standardizujete do několika velikostí.
  • Z toho vyplývá, že jako prostředek směny se vám hodí něco co má svou universální hodnotu (co všichni přímají a potřebují) a co si udržuje svou hodnotu (nekazí se, lze to uchovávat dlouho), lze to dělit na menší části. Tomuto kritériu vyhovují mnohé komodity. Svým způsobem to může být i kámen. S příchodem zemědělství to bylo i obilí. To šlo velmi snadno dělit, protože se skládá z malých zrníček, záleží pak kolik zrníček nasypete (například plnou hrst, nebo jiné konkrétní množství, či přibližné množství). Obilí vydrží být skladováno dlouho, pokud je správně skladováno, avšak jeho sladovací doba je omezená. Z příchodem technologií na zpracování kovů se začalo využívat zlata, mědi a cínu, železa atd. Využívali se také lastury a mušle, pírka, hliněné sošky, hliněná pečetidla (Sumerové) atd.
Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Historie_peněz_a_bankovnictví/Pravěk_před_vynalezením_platidel&oldid=109975“