Historie peněz a bankovnictví/Mechanika rovnováhy/Ekonomická rovnováha Jin a Jang

Úvod

Ekonomická rovnováha je z hlediska ekonomické a finanční stability důležité a závažné téma. Dle tradičního západního pojetí lze na něj pohlížet, jako na stav při kterém jsou nabídka a poptávka v rovnováze. Přičemž za rovnováhu pohlíží jako na matematickou rovnost, tedy nabídka = poptávka. Neuvažuje se o žádném limitu této rovnosti a jeho tradičním základem užívá maximalizaci zisku. Východní pojetí rovnováhy ve smyslu Taoismu pohlíží na onu rovnováhu úplně jinak. Především se vyhýbá jakýmkoliv extrémům a hledá optimální stav. Samotnou rovnováhu vnímá jako rovnováhu vztahů (relací) než rovnováhu číselných hodnot. Například pokud jedna veličina ustupuje (klesá), druhá se přibližuje (stoupá), což popisuje vztah (relaci), mezi veličinami. Fyzikové si tento typ rovnováhy spojují s dynamickou rovnováhou. Ačkoliv se jeho části mění, jako celek zůstává neměnný.

Úvaha

Rovnost a nerovnost

Zatímco tradiční západní svět vnímá rovnováhu jako rovnost dvou veličin Východní pojedí vnímá jak rovnost tak nerovnost za součást rovnováhy. Rovnost sama o sobě vede ke stálosti či neměnnosti. Právě proto panuje názor, že představuje ideální stav rovnováhy. Neměnnost působí jako smrt, tuhost, tvrdost. Vytrácí se schopnost vyvíjet. Rovnost může způsobit stejně negativně na systém jako extrémní nerovnováha. Dlouhodobá nebo stálá rovnost je extrémní variantou zatímco krátkodobá rovnost může působit optimálně. Stejně tak nízká nerovnováha působí optimálně, umožnuje vývoj, stimuluje růst na jednu nebo druhou stranu. Nerovnováha vyvolává reakci.

Což vysvětluje proč vadí jak vysoká nezaměstnanost tak vysoká zaměstnanost. Optimální nerovnováha zaměstnanosti se stává stimulem pro přizpůsobení se situaci. Trh práce se lépe adaptuje jeli nerovnováha nízká, avšak jeli nerovnováha příliš vysoká, nestíhá se systém adaptovat. Schopnost adaptovat se je totiž omezená. Pouze pokud by schopnost adaptace byla nekonečná potom by extrémní nerovnováha nevadila. Rychlost změny a tedy i rychlost vývoje by však byla nepředstavitelná. Trh práce by se pak měnil doslova rychlostí světla nebo ještě rychleji.

Každý systém má své limity a svá omezení ovšem západní pojetí tradiční ekonomiky některá tato omezení nerespektuje. Ekonomové generují svá rozhodnutí na základě modelů a analýz, jenž nerespektují některá existující omezení. Proto jsou tato rozhodnutí převážně špatná, nebo se výsledky jeví spíše jako náhodné (jednou to funguje a podruhé ne).

Optimalizace nikoliv maximalizace

Hlavním ekonomickým cílem je maximalizace zisku. Velikost zisku tedy není omezena. maximalizace zisku se tak stává extrémním řešením. Taoismus však nabádá vyvarovat se extrémních řešení. Přílišná špína škodí stejně jako přílišná čistota. Ta může vést až k alergiím a tedy k poruchám imunitního systému. Stejně tak vadí málo cukru v krvi jako vadí hodně cukru v krvi, vadí jak vysoký tlak tak nízký tlak. Bakterie mohou způsobovat nemoci a záněty stejně tak jako můžou pomáhat trávit (živé kultury ve střevech), pro člověka je horká voda nepříjemná a ledová voda také. Přílišná záře oslepuje stejně jako tma. Takto by se dalo pokračovat dlouho. Vše však popisuje jeden a ten samý princip. Není ani tak důležité jej rozpoznat v různých systémech, zato je důležité se jej naučit používat.

Naučit se používat princip vyhýbání se extrémů spočívá v hledání optimálního řešení. Optimální řešení může mít v některých systémech nejasně určené hranice avšak má obecnou strukturu jádra a obalu v podobě rozsahu. Což v praxi znamená tento tvar: (dolní hranice - střed - horní hranice). Přičemž tyto hodnoty mohou být přibližné. Hledání optimálního řešení je hledajícím algoritmem postupného upřesňování. Každý další krok může vést k nalezení přesnějšího výsledku. Riziko představuje fakt, že další krok může vést i ke zhoršení výsledku, protože může snadno dojít k překročení středové hranice. Proto se zvyšujícím počtem kroků hledání, je vhodné zmenšovat velikost kroku (poznámka autora: což mi připomíná derivace, limity atd. a matematickou analýzu, hledání tečny funkce, hledání maxima či minima funkce, zda funkce klesá nebo roste).

• Vše má své hranice, svoje limity
• To co je dobré pro firmu, nemusí být dobré pro ostatní
• Tam kde končí práva firmy, začínají práva ostatních

Ačkoliv je jisté, že prosperita firmy je ku prospěchu i ostatních. Tak současně platí, že prosperita firmy může ohrožovat životní prostředí či prohlubovat chudobu u chudé závislé části obyvatelstva. Přílišná prosperita jednoho působí v neprospěch druhého. To proto, že i zájmy jednoho, by měli končit tam, kde začíná zájem druhého. Nalezení této hranice je pouze přibližné a proto ji lze i snadno překročit. Z toho všeho vyplívá, že zájem firmy nebo státu, by měl být limitován zájmem veřejným (ostatních lidí, životního prostředí atd.).

V praxi to znamená působení tlaku veřejného sektoru na soukromí sektor a naopak. Což vytváří ekonomický ekosystém založený na binární oddělené ekonomice, která je jedná druhému regulátorem a motivátorem a jejich vzájemné ovlivňování působí jako koloběh ekosystému, čímž dochází k výměně a recyklaci ekonomických hodnot, ze které by měli teoreticky prospěch všichni. Právě to teoreticky je zapotřebí zdůraznit. Vše lze totiž zneužít a to i ty nejušlechtilejší myšlenky.

Recyklace ekonomických hodnot

Aby ekonomika fungovala jako přírodní ekosystém, musejí ekonomické hodnoty získat vlastnost recyklace. V tomto pojetí se recyklací rozumí schopnost ekonomické hodnoty měnit z jedné formy na druhou a v pomyslném kruhu těchto proměn se znovu vrátit do výchozího stavu. Lze tedy o recyklaci ekonomických hodnot mluvit jako o obnově či znuvupoužitelnosti. K tomuto ekonomickému pojetí vede například směr často označovaný jako sdílená ekonomika. Tato forma je ovšem velmi mladá a nedokonalá a vyžaduje další vývoj. Jedna věc může být opakovaně půjčována a tím je hodnota jedné věci opakovatelná a v jistém ekonomickém smyslu recyklovatelná. Podobných forem využívající recyklovatelnou ekonomickou hodnotu se začíná objevovat více a častěji. Jejich povaha je různá. Za zmínku může být i údržba a renovace produktů. Přičemž jejich recyklační ekonomickou hodnotovou povahou je udržování produktu ve funkčním stavu, nebo také její vývoj a update či upgrade nebo modulárnost. Udržovatelnost produktu tak vede k jejímu opakovatelnému použití.

Jin a Jang se nevylučují

V klasickém západním pojetí často jedno vylučuje druhé. Například buď je něco pravdivé nebo není. Taoismus se tomuto vylučovacímu mechanismu vyhýbá. Pro něj je možné aby měl člověk pravdu a zároveň ji neměl. Protože na jednotlivé částí se snaží vnímat sjednocující formou, tedy jako na celek. To v praxi znamená, že taoismus připouští tři varianty typu: pravda, nepravda, pravda a nepravda. Prvky tohoto systému vidí jako neoddělitelné. Tedy že když má někdo pravdu pak bude existovat někdo kdo nebude mít pravdu, podobně jako když existuje vítěz existuje i poražený. Stejně tak ale existuje i někdo kdo je vítězem i poraženým. Nejblíže je k tomu výrok vyhrál bitvu, ale prohrál válku.

Ačkoliv můžeme rozdělit ekonomiku na soukromou a veřejnou nebo státní a veřejnou, nelze je zcela od sebe oddělit. Protože se tyto ekonomiky vzájemně ovlivňují. Podobně tomu je i u makroekonomiky a mikroekonomie, nebo u státní a globální ekonomiky, u lokální a centrální ekonomiky. Tyto dvojice jsou od sebe neoddělitelné a je nutné studovat je spolu nikoliv každou zvlášť, jinak ji nelze správně pochopit.

Jin a Jang jsou na sobě závislé

Jin přitahuje Jang a naopak. Jsou na sobě závislé, jako den, který nemůže existovat bez noci. Ekonomika je plná podobných závislostí: závislost na EU, závislost na automobilovém průmyslu, závislost na vývozu, závislost na lokálních produktech. V každém případě jedno ovlivňuje druhé, ale samo o sově neříká jak a kterým směrem. V Evropě často vnímáme závislost jednosměrně, například jako závislost ČR na EU, kde EU je tím dominantním. Na druhou stranu, existují výjimky jako například závislost mezi nabídkou a poptávkou, kterou vnímáme dvousměrně. Avšak i zmiňovanou závislost ČR na EU lze vidět opačně. Vždyť, kde by byla EU, kdyby nebylo evropských států.

V každém případě, se na závislost dá za určitých okolností dívat dvojsměrně, tedy v souladu s tao. Důležitější, než pouze vědět, že něco je na něčem závislé, je třeba vědět, jak tento mechanizmus funguje a jak ho používat.

Stimulovat ekonomiku lze oběma směry. Stejně tak lze ekonomiku potlačovat oběma směry. Pokud se vychýlí pomyslné váhy na jednu stranu, tato strana se stává dominantní. Pokud se ekonomika soustředí především na vývoz, stane se na vývozu závislá. Pokud se ekonomika soustředí především na lokální produkcí, stane se závislou na lokální produkci. Pokud se ekonomika soustředí především na dovozu, stane se na dovozu závislou. Důsledkem toho, nebude možné pružně reagovat ne výkyvy v upřednostňované strategie.

Naopak mírná nerovnováha, tedy upřednostňování nějaké strategie ne tak výrazně, umožní rychleji změnit směr strategie. Mírná nerovnováha není vyloženě nepřítel ekonomiky jako takové, utváří zaměření konkrétním směrem. Avšak výraznou nerovnováhu již nelze přizpůsobením systému tak snadno absorbovat.

Rovnováhu lze v tomto případě docílit přizpůsobováním, kdy se jednotlivá zaměření střídají. Podobně jako například v bojových umění: pokud soupeř postupuje směrem k tobě tak ustupuj, jakmile se začne stahovat tak ho pronásleduj. Nebo pokud na tebe útočí tak se braň, pokud se pouze brání tak útoč.

V praxi to znamená:

• Být lokálně soběstačný pokud vyvážíš, jinak budeš muset dovážet. (pozice A)
• Pokud dovážíš, musíš mít co vyvážet na oplátku. Proto je třeba být alespoň částečně lokálně soběstačný. (pozice B)
• Pokud jsi lokálně nesoběstačný, nezbývá ti než dovážet a nemáš co vyvážet. (pozice C)

Závěr

zde bude text, usilovně se na něm pracuje