Hesla Jednoty bratrské/2020-03-04

Bát se Hospodina?Editovat

Už jsem zažil mnoho rozhovorů na téma: Proč se mám bát někoho, koho miluji?

Dnešní heslo nám tu věc ještě trochu více komplikuje:

יִרְאֵי יְהוָה בִּטְחוּ בַיהוָה

Jde o to první slovo: jir·'éj, což je (jak jsem se dočetl) množné číslo od járé', což je přídavné jméno (po němž následuje gramatický předmět, ke kterému se vztahuje, t.j. Hospodin), a to přídavné jméno je odvozené od slovesa, u kterého autoři Losungen in der Ursprache uvádějí dva možné významy:

  • d. sich fürchtet = ten, kdo se bojí
  • d. Ehrfurcht hat = ten, kdo má hlubokou úctu (a od toho pak ehrfürchtig = uctivý, ponížený, bohabojný)

Zajímavé je, že ačkoli v češtině bát se a mít úctu od sebe ještě stojí významově dost daleko, už v němčině má stejný slovní základ, podstatné jméno die Furcht: strach, bázeň.

V našich českých Heslech jsme použili obvyklý Český ekumenický překlad:

Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina. Žalm 115,11

Ekumenický překlad tak v podstatě kopíruje kralické:

Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina.

Anglické překlady téměř bez výjimky mají něco jako You who fear the Lord (americká Moravian Dalily Texts), Luther (tj. německá Losungen): Die ihr den HERRN fürchtet.

Nicméně novější překlady se již od toho biblického strachu postupně odklánějí:

  • B21: Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni.
  • Katolický liturgický (Bogner): Hospodinovi ctitelé doufají v Hospodina.
  • Viktor Fischl: Kdož chodíte v bázni Boží, v Hospodina doufejte.
  • Václav Renč: Kdo Pána ctí, ať doufají v Pána.
  • Miloš Pavlík: Ctitelé Hospodina, důvěřujte v Hospodina!

Miloš Pavlík má u slova ctitelé výkladovou poznámku 663: Vl. „Mající v úctě“, odvozené přídavné jméno, dále obdobně.

A ještě tam má odkaz na poznámku 53, odkazující na Genesis 28:17 (když se Jákob po procitnutí ze spánku zhrozil a řekl: Co za hrozné místo je toto!) s poznámkou 737: N. „bál“, „ulekl“; „bázeň (Gn 20:11, n. „hrůzu“ n. „posvátnou úctu“) budící“ – kdy si Abrahám řekl: Na tomto místě jistě není Boží bázně, i zabijí mě pro mou ženu. V Gn 22:12 přídavné (v překladu zpodstatnělé) jméno („bojícím se“, „majícím v úctě“), odvozené od tohoto slovesa, přeložené jako „ctitel”: … ty jsi ctitelem Boha …

A ještě další odkaz na Leviticus 19:3, kde se praví: Každý budete ctít svou matku a svého otce… s poznámkou 592, že to lze přeložit i jako „se budete bát své matky“, dále obdobně.

A nakonec Leviticus 19:14 říká: … budeš mít úctu před svým Bohem …, a u té úcty opět poznámka 608, která říká, že ta úcta je zde vyjádřena opět stejným slovesem jako bázeň v tom zmíněném verši Lv 19:3.

Tak už jsme se v těch výkladových poznámkách docela zamotali, co?

A jak tedy vykládá toto slovo Pípalův Hebrejsko-český slovník ke starému zákonu?

Radix JR' jako:

  • bát se
  • být bohabojný
  • mít úctu
  • mít v úctě

A to naše dnešní přídavné jméno járé' jako:

  • bázlivý
  • bohabojný
  • bojácný
  • bojící se (Hospodina)

Takže to, co jsme chtěli rozplést, asi nerozpleteme: V hebrejštině (a jak jsme viděli, i v němčině a dost možná i v jiných jazycích) jsou tyto významy jednoho slova tak těsně propleteny, že jsou zkrátka nerozpletitelné.

A tak mi přijde, že snad už jen v našem českém prostředí mizí nejen tyto dva paralelní významy tohoto slova, ale i to slovo spojené s nějakou úctou.

Bojíme se koronaviru, bojíme se počítačových virů, vývoje politické situace, bojíme se migrantů, bojíme se složenek a výhružných e-mailů, bojíme se svých manželek a svých šéfů, bojíme se exekutorů a nevím čeho všeho ještě, ale nic z toho už by nás nenapadlo spojovat s nějakou pokornou bázní a úctou. Natož vztah k rodičům anebo k Bohu.

Nu, doufám, že nám to naši teologové vysvětlí lépe!