Duše = termín, který může znamenat ledacos.


Základní info editovat

Problémy editovat

  • Je duše nesmrtelná?
  • Může se převtělovat?

Řecko editovat

Platon editovat

Dle něj byla duše nesmrtelná.

Aritotelés editovat

Duše byla vázána na živého tvora.

Bible editovat

Zdroje editovat

  • Prof. ThDr. Jan Heller: Duše, krev a život v bibli – kupodivu tento Hellerův text uveřejňují ve Strážné věži Svědkové Jehovovi. Nutno ověřit.
  • Marta Marková: Biblická antropologie (duch, duše, tělo nebo nesmrtelná duše v těle?):

Bible svým učením o vzkříšení se diametrálně odlišuje od učení o nesmrtelné duši, která po smrti opouší tělo a jako samostatná existence žije dál.

Hebraismus a kabala editovat

Kabala rozlišuje tři duše, od nejnižší do nejvyšší

  • nefeš – původně znamenala hliněnou nádobu, kterou Stvořitel naplnil krví a tak povstal Adam. Po smrti těla je vázána k místu hrobu, dokuď se tělo nerozpadne
  • ruach , jiskra života – odpovídá spíše řeckému pneuma = duch
  • nešama – stoupá k nebi

Problém ovšem je, že ne každý člověk je proniknut paprskem vyšších duší (ruach, nešama) a tak ne každý dosáhne nesmrtelnosti.

Zdroje editovat


Starověk a středověk editovat

  • Tomáš Akvinský: prosazuje Aristotélovo myšlení a tak se staví proti myšlence nesmrtelné duše v křesťanství

Současní myslitelé editovat

Jan Sokol editovat

Platónská a křesťanská představa duše teprve otevřela cestu k uznání lidské jedinečnosti, svobody a ovšem také odpovědnosti. Toho, co člověk napáchá, se nikdy nezbaví. Dokonce ani smrtí ne – to je převratný význam myšlenky duše, která neumírá. Právě proto, že má takovou duši, potřebuje každý člověk být svobodný; a jen proto, že má duši, si to také může dovolit. Tak tomu rozuměl Masaryk, který byl přesvědčen, že bez představy duše není mravní život vůbec myslitelný. Viz Jan Sokol: Můžeme "být mrtví"?