Diskuse:Sny/Databáze/Kychot/2008-11-24

Poslední komentář: před 15 lety od uživatele Bey v tématu „Rozbor

No napsal jsi si k tomu moc pěkný rozbor. Já bych na to nahlížela ale zase trošku jinak. U mě je to v těch snech spíš tak (tedy mluvím tu o tom pokušení a né o autu, o těch se mi nezdá), že já mám naopak dost odvážné až nenormální erotické snové výjevy. Také jsem o tom přemýšlela a myslím si, že prostě alespoň někdy musí nachvíli zvítězit ta zvířeckost v nás, ty přirozené pudy. A protože v normálním životě si to člověk hlídá, aby jako byl člověkem, tak pak alespoň v těch snech si to najde svoje místo, i když občas až přesmíru. Ovšem jak to tak vypadá, tak ty už se hlídáš i v těch snech, což nedokážu říct, jestli je to dobře a nebo špatně, protože se praví že i hříšná myšlenka je hříchem, ale nevím jestli to tak platí i o snech. No tak či tak, já asi nebeskou branou neprojdu :-( --Bey 24. 11. 2008, 21:34 (UTC)Odpovědět

No ano, člověk se v realitě hlídá tak se mu o tom zdá ve snu. Ale není lepší se nehlídat. Sice si jako nepokazím tvář, ale když se šikovně oddám svým tohoum, tak v sobě nic nepotlačuju?
Jo a co se týče těch hříchů, tak za ty si můžeme sami. Ne tím, že hřešíme, ale tím, že něco považujeme za hřích. Takže, když člověk věří, že nebezkou bránou neprojde, tak se mu tenhle sen může i splnit.--Juandev 25. 11. 2008, 08:37 (UTC)Odpovědět
No možná, že za to trochu může i Wikiverzita i tenhle projekt, že se mi už dlouho opravdu nic "odvázeného" nezdálo. Jak jsem psal dříve, taková reakce organisu na to, že jsem začel ty sny před několika měsíci zapisovat, byla ta, že jsem si najednou nikdy ráno nemohl vzpomenout na to, co se mi zdálo, a tím pádem to ani napsat. A teď je možné, že už i v tom snu nějak tuším, že jsem takhle kontrolovaný, že napíšu, co se mi zdálo, a pak si to budou číst lidi a řeknou, "No to je hrozný, tenhle Kychot, a to má být pedagog, vždyť je to úchyl, když se mu zdají takové věci, to mě by nenapadlo na takové věci ani ve snu pomyslet".
No je jasný, že nikdo mně nenutí psát všechno, takže kdyby na to přišlo, že by se mi takového něco hodně odvázaného zdálo, že bych to buď nějak kulantně opsal, anebo prostě napsal, že to mělo tak intimí ráz, že to zveřejňovat nechci, ale stejně, už by to byl jakýsi konflikt. Třeba konflikt s nějakými vědeckými ideály, že když se jednou začne experiment, tak by se měl pravdivě dokumentovat jeho průběh a necenzurovat. Dělá to na mě takový dojem, že mezi snem a vědomým myšlením není zase až takový rozdíl či propast, jak se nám někdy zdá. Že většina z toho, co nám funguje v hlavě ve dne, nám tak funguje i v noci, a naopak. --Kychot 25. 11. 2008, 13:59 (UTC)Odpovědět
Problém je, že většinou jsou experimenty určeny jen úzké skupině lidí a jiní se o nich nedozvědí. Tady je to naopak, tady experiment vidí všichni. Proč se bojíme, že experiment všichni vidí?--Juandev 25. 11. 2008, 15:14 (UTC)Odpovědět
Tak k tomu bych mohl zase napsat obsáhlejší elaborát, i když si nejsem jistý, jestli by to bylo k něčemu. Ale přijde mi to jako dost podstatná věc i pro celou Wikiverzitu i pro jiné věci, než jsou sny. V celé vědě a ve všech experimentech se pořád ještě drží to paradigma, že v experimentu jde o zkoumání jakéhosi či jakýchsi objektů (i když to jsou i lidi) a že vědec, který to zkoumá, stojí tak trochu mimo tu vlastní hru, který to sice všechno zrežíruje, ale hlavní roli přenechá jiným. A to, co se pak z takového vědeckého experimentu je to, jak se k sobě chovali nějaké molekuly ve zkumavce a o tom, jak se přitom choval pan doktor k laborantce, se už pomlčí – i když třeba zrovna i to mohlo mít na výsledek experimentu vliv. Takové ty pokusy "sám na sobě", kdy si třeba Purkyně bral různé jedy a pak popisoval, co to s ním dělá, jsou už dnes trochu mimo módu. Zrovna tak pryč je asi doba, kdy psychologie vycházela z popisu vědců o sobě samých. A poslední psychiatr, který bez problému přiznal, že syndromy, které jinak pozoroval u pacientů, zažíval občas i sám na sobě, byl asi prof. Vondráček.
U těch našich snových "experimentů" je to tak, že my sami jsme těmi "pokusnými subjekty/objekty", prostě je to o nás samotných. A to už je trochu vošajstlich – z nejrůznějších důvodů.
Ale nemyslím si, že jsme sami, kteří by se museli bát, že experiment "všichni vidí". Myslím, že málokterý vědec by byl ochoten dát si do své laboratoře třeba webkameru, aby jej mohl celý svět sledovat přoi práci. --Kychot 25. 11. 2008, 22:11 (UTC)Odpovědět


Rozbor

editovat

Heh, tak ten rozbor snu je hezký. Do konce je i fakt, že když se zdá něco příjemného tak se člověk probudí příjemný a naopak. Asi to bude tím, že sny jsou odrazem skutečnosti, respektive vychází ž nás. Čili je jasné, pokud jsem v běžném životě slušňák a nijak se nepřetvařuji, tak se mi nezdají sny, jak oplodňuji davy školaček. I když pozor! Takovéto kontra stavové sny se mi zdály, ale musím přiznat, že pro mě byly nepříjemné.--Juandev 25. 11. 2008, 15:26 (UTC)Odpovědět

Dost zajímavých myšlenek tu je napsáno. Ale já nevím, co se týče morálky a hříchu, nejsem si jistá, že si za to můžou lidi sami, že si stanovili pravidla, co je morální a co ne. Z určitými se asi rodíme, nevím. I když co kultura, to jiné zvyky. Ovšem říct si, že nic není "hříchem" a vše je vlastně OK mi prostě nepřijde OK. Nějak rozumně si kompenzovat své touhy je nápad dobrý, však né pro vdanou ženskou se třemi dětmi. A navíc já po tom, co obsahují mé sny ve skutečnosti ani netoužím. Nevím kde se to bere. Možná moc práce, poviností a žádný relax a sex uvolňuje napětí, tak jestli je to jen obraz toho, že by měl člověk trošku povolit v tempu a víc relaxovat. No těžko říct. Ke Kychotovu projektu - já nejsem tak věděcky založena a proto mi na výzkumu až tak moc nezáleží a proto tyto sny vůbec nezapisuji, páč bych se musela před vámi pánové červenat, i když si spolu jen píšeme :-) A ano, vypadá to, že Kychot už se dostává do té fáze, kdy je schopen si ve snu uvědomovat že spí. To je veliký pokrok, řekla bych. Za nějaký čas bude schopný si diktovat co chce aby se mu zdálo. Já jsem zatím jen dokázala to, že když si chci sen pamatovat, tak si to poručím a pamatuji si ho a dokážu si poručit sny zajímavé. Ovšem obsah jim zatím ještě nediktuji a ve snu svůj sen ovládat nedokážu, i když to by se mi myslím líbilo :-) --Bey 25. 11. 2008, 21:12 (UTC)Odpovědět

Tak to jsem buď napsal něco špatně, anebos to špatně pochopila. Nemyslím si , že bych se dostával do fáze, kdy jsem schopen si uvědomovat, že sním. Čas od času jsem takové věci ve snu zažíval, že jsem si uvědomil, že sním, ale nemyslím si, že poslední dobou by to bylo častější, než dřív – spíš naopak. U tohodle snu jsem si zrovna neuvědomoval, že by to byl sen. Možná jsem zmínil nějaké dávné případy, kdy jsem si to uvědomil a stejně jsem toho nevyužil. Třeba jsem se probudil a řekl si, to byla hezká ženská, o které se mi zdálo, škoda, že jsem se tak ostýchal a nic jsem si nedovolil, vždyť to byl jen sen. Příště musím být odvážnější. No a druhý den se mi třeba zdálo něco podobného a stejně to zůstalo zase tak – prostě některé věci "se nedělají". Ale, i když velmi zřídka, se mi někdy zdál sen, kdy jsem byl až otřesený tím, co jsem udělal, třeba jsem i někoho zabil, a po probuzení si pak říkal, jak je to možné, a třeba se to snažil omluvit tím, že to bylo v sebeobraně – prostě jsem si na ty sny dával stejná morální kriteria, jako bych byl před normálním pozemským soudem.
Jinak k tomu, jak píšeš, že za chvíli budu schopen si diktovat, co se mi bude zdát, tak to bych dopadl jak Karel Čapek-Chod, viz Karel Čapek: O snech. --Kychot 25. 11. 2008, 22:11 (UTC)Odpovědět

Ten pocit vraždy je hrozný. Stalo se mi to párkrát, že jsem ve snu někoho zabila a bylo to příšerné. Fakt pak děsná úleva, že to byl jen sen. Já mám na téma snění celou knihu, já Ti jí nedávala přečíst? Tam je to přesně napsaný, jak se dají sny vypilovat až na tu fázi, že člověk sní vědomně a sen sám řídí. Nemuselo by to být vůbec špatný, moci si vybrat, co budu dnes v noci podnikat. :-) --Bey 26. 11. 2008, 20:08 (UTC)Odpovědět

Zpět na stránku „Sny/Databáze/Kychot/2008-11-24“.