Dielektrikum

Měření dielektrik

Úvod

Terminologie

Dielektrikum

Každý izolant je dielektrikem; obráceně to vždy neplatí, tj. ne každé dielektrikum může sloužit jako vyhovující izolant. Nicméně z toho vyplývá, že izolanty můžeme měřit jako dielektrika.

Význam pojmu dielektrikum znamená, že se jedná o prostředí, které má určitou permitivitu, tj. nechá se polarizovat a vytváří vnitřní elektrické pole, které působí proti směru vnějšího elektrického pole.

Elektrické vlastnosti dielektrik

Základními elektrickými vlastnostmi dielektrik jsou:

permitivita
rezistivita neboli specifický čili měrný odpor ρ [Ω.m]
konduktivita neboli měrná čili specifická vodivost γ [S·m⁻¹] je reciproká veličina k měrnému odporu: γ = ρ^-1

Dalšími vlastnostmi je pak např.:

průrazné napětí (napěťová odolnost) [V.⁻¹]

Všechny tyto vlastnosti se mohou měnit v závislosti na fyzikálních podmínkách – např. na teplotě, na napětí, na frekvenci atd.

Tak je možné vypočítat různé koeficienty a indexy:

koeficient dielektrické absorpce (DAR)
index polarizace (PI)
koeficient vybíjení dielektrika (DD)
časová závislost izolačního odporu R(t)

Permitivita

Poměr absolutní permitivity daného prostředí k permitivitě vakua označujeme jako relativní permitivita. Z definice plyne, že relativní permitivita vakua = 1; relativní permitivita všech ostatních látek je pak > 1.

Relativní permitivita některých látek je jen nepatrně vyšší než 1 (např. vzduchu), zatímco relativní permitivita jiných dielektrik může dosahovat velikosti desítek až stovek (například dielektrika pevných kondenzátorů – polymery, keramika aj.).

Konduktivita

Za izolanty jsou považována dielektrika s γ < 10^–9 [S.m^-1], tj. řádově nS.m^-1 (horší izolanty, jako např. bakelit) až pS.m^-1 (např. keramika, sklo).

Navazující stránky

Měření dielektrik