Alois Jirásek: Skály

Skály s podtitulem Několik výjevů z dějin samoty, to je historická novela či historický román, který napsal Alois Jirásek v roce 1886 (Lumír). Je zasazen do pobělohorské doby.

V tomto článku se pokusíme porovnat příběh Jiráskova vyprávění s historickou realitou a pokusit se určit, co z dané knihy má reálný historický poklad a co bylo spisovatelem v příběhu domyšleno. Vycházíme z vydání nakladatelství Melantrich, Praha 1969, 259 stran textu.

V levé části tabulky uvádíme místa, lidi a různé události, zachycené v knize, a v pravé části tabulky dohledáváme, co z toho má historický podklad.

Strašidelná historie úvodem

(s. 9 – 17)

Místo děje: Krajina děsná v širé pustině – část Českého království při hořejším toku Oupy a Methuje a při říčce Stěnavě v nynějším výběžku Broumovském pod sráznými stěnami Polickými.	w:Skály (Teplice nad Metují) w:Úpa w:Metuje w:Stěnava w:Polické stěny
Krajina děsná v širé pustině za 13. století ponenáhlu zalidněna.
Po prvé se ten odlehlý kout ohlásil širému okolí, zvláště sousednímu Slezsku, tehda ještě české zemi korunní, strachem a hrůzou, jež odtud plodil Matěj Salava z Lípy, hejtman husitský. Ten vystavěl si zrovna proti skalám Teplickým na jejich jižním konci pevný hrad, z něhož pak podnikal do Slezska "spanilé" jízdy. ... Záhy po válkách husitských byl zpustošen a v 16. století přestal docela býti šlechtickým sídlem.	w:Skály (hrad) (též nazývaný Bišofštejn či Katzenštejn) Matěj (Matyáš)Salava z Lípy (~1393-1454) – husitský hejtman, byl velitelem a majitelem skalního hradu Slezany. 8.6.1427 donutil opustit posádku hradu Červené Hory nad Úpou.
Zato na úpatí vrchu, na němž stál hrad Skály, založili koncem dotčeného výše věku Zikmund a Bernart bratří Čertorejští z Čertorej novou tvrz při osamělém dvoře.	Nejspíše na místě, kde nyní stojí zámeček v osadě w:Skály (Teplice nad Metují) Zikmund z Čertorej Bernard z Čertorej
Zboží skalské přecházelo po nich z rukou do rukou a na osamělém sídle na úpatí lesnatého vrchu, pod starým hradem z jedné a skalami Teplickými ze strany druhé střídali se se šlechtičtí obyvatelé různých rodů, až roku 1662 panství to nevelké a nevalně výnosné koupil Matěj Ferdinand Sobek z Billenberka, jenž stav se hradeckým biskupem, určil je na vydržování tří kanovníků. Tou dobou také vzniklo jméno Bišofštejn a staré Skály upadlo v lidu v zapomnenutí. ... Tak tu jen zůstávali správce se svou čeládkou ve dvoře a sládek malého při něm pivovaru se svou nečetnou chasou samotni skoro celý rok.	w: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (19. září 1618 Rajhrad - 29. dubna 1675, Praha), benediktinský mnich, biskup královéhradecký (1659-1668).
I stalo se, pověst času neudává, že tu jenou přebývali dva rodní bratři. Jeden byl správcem a druhý sládkem. Třetí bratr jejich, řemeslník, zdržoval se v městě Polici. ... Vypravil se jednou na Štědrý den do Skal či na Bišofštějn, aby, jak ho bratří pozvali, strávil s nimi Štědrý den a svátky. ... Dále Jirásek líčí, jak měl řemeslník (zámečník) po cestě vidění: před ním šli muži s lucernami. Když dorazil za bratrem správcem a vyprávěl mu to, ten zůstal vážný, ale nechtěl o tom mluvit. Další vidění – dvorem projely kočáry, tažené spřežením vraníků. Poté uviděli nahoře na hradě světlo. Správce se tam tajně vypravil a viděl, jak tam v jizbě za stolem stál nějaký stařec a četl ve velké knize. Kvůli těmto zjevením pak čeládka postupně utíkala, až tam přijel kanovník z Hradce, aby bojoval s tímto zlým duchem; měl s ním dlouhý rozhovor za zavřenými dveřmi, nikomu o něm pak ale nevyprávěl. Od té doby už se duch nezjevoval, ale kanovník do jara zemřel. Toto pověst. Ten, jenž mně ji vypravoval, více nevěděl a nadarmo jsem se dále doptával. ... Pátral jsem proto a hledal. I ducha jsem citoval, a ten mi odpověděl. Byl to vznešený duch našich dějin.	Těžko říci, jestli tu pověst Jirásek doopravdy slyšel vyprávět, anebo se jen vynořila v jeho fantazii. Tato pověst zakládá to, jak dále v této knize Jirásek interpretuje onoho vznešeného ducha našich dějin.

I.

(s. 18 –